Proč je tak moc křesťanských denominací?

Otázka Proč je tak moc křesťanských denominací? Odpověď Abychom odpověděli na tuto otázku, nejdříve musíme odlišit denominace v Kristovém těle od nekřesťanských kultů a falešných náboženství. Příkladem denominací jsou presbyteriáni a luteráni. Mormoni a Jehovovi svědkové jsou příklady kultů (tyto skupiny tvrdí že jsou křesťané, ale popírají jeden nebo více základů křesťanské víry). Islám a…

Otázka

Proč je tak moc křesťanských denominací?

Odpověď

Abychom odpověděli na tuto otázku, nejdříve musíme odlišit denominace v Kristovém těle od nekřesťanských kultů a falešných náboženství. Příkladem denominací jsou presbyteriáni a luteráni. Mormoni a Jehovovi svědkové jsou příklady kultů (tyto skupiny tvrdí že jsou křesťané, ale popírají jeden nebo více základů křesťanské víry). Islám a budhismus jsou zcela odlišné náboženství.

Vzestup denominací uvnitř křesťanské víry můžeme sledovat od protestanské reformace, hnutí “reformující” římskokatolickou církev v 16. století, ze kterého vyvstali čtyři hlavní divize anebo protestantské tradice: luteráni, kalvinisté (presbyteriáni), anabaptisté a anglikáni. Z těchto čtyř vyrostli v průběhu staletí jiné denominace.

Luteránská denominace byla pojmenovaná po Martinovi Luterovi a založena na jeho učení. Metodisté dostali své jméno proto, že jejich zakladatel John Wesley byl známý s jeho “metodami” pro duchovní růst. Presbyteriáni jsou pojmenováni podle jejich představy na vedení církve – řecké slovo presbyteros znamená “starší”. Baptisté dostali jméno proto, že vždy zdůrazňovali důležitost křtu. Každá denominace má trochu jinou doktrínu anebo důraz jako ostatní, jako například způsob křtu; dostupnost večeře Páně pro všechny nebo jen pro ty, jejichž svědectví mohou ověřit představitelé církve; Boží svrchovanost versus svobodná vůle v otázce spásy; budoucnost Izraele a církve; vytržení před versus po soužení; existence darů dělat “znamení” v moderní době a.t.d. V této nejednotnosti však nikdy není zpochybněn Kristus jako Pán a Spasitel, jde spíše o rozdíly v názorech upřímných i když ne dokonalých zbožných lidí, kteří se snaží ctít Boha a zachovat doktrinální čistotu podle jejich svědomí a jejich pochopení Jeho Slova.

Dnes je mnoho a rozmanitých denominací. Původní “hlavní” denominace zmíněné výše plodili četné odnože jako “Assemblies of God”, “Christian and Missionary Alliance”, “Nazarenes”, “Evangelical Free”, nezávislé “Bible churches” a jiné (názvy církví jsou v původním angl. znění). Některé denominace zdůrazňují nezávažné doktrinální rozdíly, ale častěji jednoduše nabízejí rozdílné typy uctívání pro rozdílné vkusy rozdílných křesťanů. Ale aby nedošlo k omylu: jako věřící musíme mít stejné mínění na základ víry, no v rámci něho je ohromné množství možností jak můžou křesťané uctívat v té které denominaci. Toto veliké množsví způsobů uctívání (bohoslužeb) způsobuje tak mnoho rozdílných “chutí” křesťanství. Presbyteriánská církev v Ugandě uctívá úplně jinak jako presbyteriánská církev v Kolorádu, ale jejich doktrína je z větší části stejná. Rozmanitost je dobrá věc – ale nejednotnost není. Jestli mají dvě církve doktrinální neshody, může být požadována debata a dialog na téma Božícho Slova. Tento typ “Železo železem se ostří” (Přísloví 27:17) je prospěšné pro všechny. Jestli jsou neshody v style a formě, je pro oba dobré zůstat odděleně. Toto oddělování však neotnímá povinnost milovat jeden druhého (1 Janova 4:11-12) a v konečném důsledku být spojeni jako jeden v Kristu (Jan 17:21-22).